Zdravé světlo – Novela normy ČSN EN 12464-1, část 1
1. dubna vstoupila v platnost technická norma ČSN EN 12464-1 [2]. I tato norma se zdravým světlem úzce souvisí, stanoví pravidla pro správné (a zdravé) osvětlování pracovišť. V normě došlo k řadě změn. Drobným, ale i zásadním. Protože rozbor celé normy by byl neskutečně rozsáhlý, budu předpokládat, že čtenáři „starou“ verzi znají, a budu se věnovat především oněm změnám.
Světlo denní a umělé
Doposud se požadavky normy vztahovaly pouze na umělé osvětlení. Nyní se přestává rozlišovat mezi umělým a denním osvětlením. Požadavky předpisu se tak staly všeobecně platnými bez ohledu na zdroj světla. Není to nejšťastnější řešení. Spíš bych je považoval za účelové, za výhru firem, které se zabývají regulací osvětlovacích soustav. Neprospívá to uživatelům „postižených“ prostor.
Proč mám tento názor, lze celkem snadno vysvětlit.
Čím vyšší je složka přirozeného světla, tím jasnější jsou i okna, resp. okny viditelná obloha, krajina, město apod. Stěny s okny jsou pak relativně tmavé. Kontrast mezi oknem a stěnou působí nepříznivě, může dojít až k oslnění. Proto přisvětlení okenní stěny umělým světlem je důležité pro omezení tohoto jevu. Čím vyšší je složka přirozeného osvětlení, tím vyšší je potřeba zvýšit umělým světlem jas okenní stěny. Norma naopak s rostoucí složkou denního světla připouští snížení složky umělého osvětlení. Tedy přesný opak.
Podobně je to i se siluetovým efektem. Pokud je pozorovaný předmět (třeba něčí obličej) mezi pozorovatelem a oknem, pak je obtížné rozlišit jeho detaily. Proto si také stratégové sedají zády k oknu, aby protivná strana nemohla odečítat z výrazu tváře. Opět, jako v předešlém případě, čím vyšší je podíl denního světla, tím více umělého je zapotřebí k tomu, aby se tento efekt omezil. Podle normy je to právě obráceně.
Popsané vztahy mezi denním a umělým osvětlením řeší česká technická norma ČSN 36 0020 – Sdružené osvětlení [3]. Ta požaduje v prostorech s nevyhovujícím denním osvětlením doplňující umělé přisvětlení. Hodnoty udržované osvětlenosti jsou o stupeň vyšší, než kolik předepisuje norma [2] pro daný prostor (pro hodnoty osvětlenosti do 500 lx včetně). Podle novely [2] je však možné navrhovat osvětlovací soustavy tak, aby součet umělé a přirozené složky dosáhl hodnot požadovaných normou. Protože jsou okamžiky (noc), kdy denní světlo není k dispozici, musí soustava umělého osvětlení vyhovět úplným požadavkům sama o sobě.
Obr. 1 Regulace umělé složky osvětlení (úspory vyznačeny zeleně)
Pokud je v prostoru vyhovující denní osvětlení, tedy není nutné provozovat sdruženou soustavu, pak by ve smyslu obou norem bylo možné provozovat regulaci na konstantní hladinu osvětlenosti. Je však třeba zajistit i rovnoměrnost osvětlení, které se může s rostoucím podílem denní složky narušit, jako v případě bočních osvětlovacích otvorů, kdy je vyšší osvětlenost u oken a nižší v hloubce prostoru. To znamená, že regulace musí být na vyšší kvalitativní úrovni a zajišťovat různou hladinu v různé hloubce.
Zřejmé je to z obr. 1. V případě, že je dostatečné denní osvětlení (nahoře – den), pak se soustava umělého osvětlení nebude provozovat a okamžité úspory jsou 100 %. V ranních nebo večerních hodinách (uprostřed – soumrak) již není celý prostor osvětlen dostatečně přirozeným světlem, musí se přisvětlovat soustavou umělého osvětlení; okamžité úspory se pohybují mezi maximálními a žádnými. V době, kdy není k dispozici denní světlo (dole – noc), zajišťuje vidění pouze soustava umělého osvětlení. Okamžité úspory jsou nulové.
Samozřejmě, jde o příklad. V realitě může nastat situace, kdy nebude třeba v denních hodinách provozovat soustavu umělého osvětlení, denní osvětlení bude dostatečné. Naopak mohou nastat případy, kdy se bude přisvětlovat prakticky celý den.
Zvláštní případ nastává, když jsou splněny požadavky kladené souborem norem pro denní osvětlení [4], a přesto bude nutné provozovat umělé osvětlení. Bude-li se v prostoru vykonávat středně náročná práce s požadavkem na velikost činitele denní osvětlenosti 1,5 % (činitel denní osvětlenosti je podíl velikosti osvětlenosti uvnitř prostoru k osvětlenosti nezastíněného venkovního prostranství vyjádřené v procentech), bude při venkovní osvětlenosti 20 000 lx interiérová osvětlenost 20 000 × 0,015 = 300 lx.
Ovšem norma [2] může pro nějakou činnost vznášet požadavek na udržovanou osvětlenost 500 lx. Rozdíl se musí „dodat“ pomocí umělého osvětlení. Nejedná se však o sdružené osvětlení v pravém slova smyslu podle ČSN 36 0020. Osvětlení bude vyhovující z hlediska norem. Nebude příliš vyhovující z pohledu uživatele takového prostoru.
Podle normy pro sdružené osvětlení se musí postupovat v případě, kdy není splněn požadavek na denní osvětlení. Hodnota činitele denní osvětlenosti bude například 1 %. Při stejné exteriérové osvětlenosti jako v předešlém příkladě bude v místnosti osvětlenost 200 lx. Je chybná úvaha (byť je v souladu s [2]), že postačí „dodat“ 300 lx. Pro takový prostor se musí dodržet pravidla nastavená v [3], tedy svítit na úroveň o jeden stupeň vyšší. Tedy na 750 lx. A to 750 lx pouze umělého osvětlení, nesčítá se s denním.
Obr. 2 Sdružené osvětlení ve dne, umělé v noci – pro stejnou práci se požadují různé hladiny umělého osvětlení (úspory vyznačeny zeleně)
Tuto soustavu nelze v prostoru sdruženého osvětlení regulovat na součet obou složek jako v předešlém případě. Regulaci je možné provozovat, ale pouze tak, aby zajistila požadovanou hodnotu – tedy tak, aby reagovala na parametry stárnutí osvětlovací soustavy. Regulační stupeň se musí nastavit v době bez vlivu denního osvětlení, například v noci. Srozumitelnější je zřejmě obr. 2.
V horní části obrázku je provoz soustavy v denní době (venkovní osvětlenost na nezastíněném prostranství je vyšší než 5000 lx). V prostoru s vyhovujícím denním osvětlením se provozuje soustava jako v předešlém případě (obr. 1); v prostoru s nevyhovujícím, tedy sdruženým osvětlením se provozuje soustava umělého osvětlení na hodnotu konstantní osvětlenosti o stupeň vyšší než v prostoru s vyhovujícím denním osvětlením (index m2; v příkladu 750 lx).
V dolní části obr. 2 je situace v nočních hodinách (venkovní osvětlenost na nezastíněném prostranství je nižší než 5000 lx). V celém prostoru je soustava umělého osvětlení nastavena na hladinu požadovanou normou ČSN EN 12464-1 (v příkladu 500 lx).
Plochy v osvětlovaném prostoru
Novela [2] zvýšila doporučené požadavky na činitele odrazu jednotlivých povrchů. Pro strop je rozsah 0,7 až 0,9 (spodní hranice byla 0,6), pro stěny 0,5 až 0,8 (spodní hranice byla jen 0,3) pro podlahy 0,2 až 0,4 (byla 0,1 až 0,5; změnila se tedy i horní hranice, ostatně odraznost podlahy 0,5 je prakticky vyloučena). Činitel odrazu pro pracovní rovinu je vypuštěn (byl 0,2 až 0,6). Je však nepřímo zahrnut do „hlavních předmětů“ (např. nábytku, strojního vybavení apod.). Ty mají mít odraznost v rozsahu 0,2 až 0,7.
Je třeba připomenout, že povrchy nejsou ve většině případů jednolité, zejména ne stěny. Uvedené hodnoty platí pro vážený průměr činitelů odrazu jednotlivých ploch. Tím se vylučuje použití velkých tmavých povrchů. Neměl by se tedy objevovat kdysi módní způsob „podhledů“, kdy se svítidla spustila pod úroveň stropu a ve vzniklé dutině bylo technologické vybavení vyvedené v černé barvě (rozvody klimatizace, elektro atd.). Černý byl i strop a části stěn nad rovinou svítidel. Důsledkem byla vysoká míra oslnění, nedostatečná nepřímá složka osvětlení a nízká úroveň zrakové, a tedy i celkové pohody. Žel, tento způsob je někdy k vidění i v současné době. Protože je požadován činitel odrazu světla stropu nejméně 0,7, je takové počínání v rozporu s normou.
Kromě hodnot činitelů odrazu uvádí norma i minimální udržovanou osvětlenost stropu a stěn. Pro strop je to 30 lx při celkové rovnoměrnosti (minimum/průměr) 0,10. Pro stěny je normou požadována udržovaná osvětlenost 50 lx při stejné celkové rovnoměrnosti (0,10). Jak se bude měřit osvětlenost v kontrolních místech na stropě, mi není zcela jasné.
V běžných prostorech není dosažení uvedených hodnot problematické. Obtíže mohou nastat v místech s mírnějšími požadavky, například na komunikacích nebo v prostorech s nízkou hladinou osvětlení. Např. pro komunikace norma požaduje dosažení udržované osvětlenosti 100 lx. Aby v tom případě byla na stropě zajištěna třetinová osvětlenost, není již tak snadné. Norma to ostatně připouští, když praví, že v některých prostorech jako v regálových skladech, ocelárnách, železničních terminálech atd. v důsledku jejich velikosti, složitosti a funkčnímu vymezení nelze požadované úrovně osvětlení dosáhnout. V těchto prostorech je snížení doporučených hodnot akceptovatelné.
V normě se doporučuje, aby stěny a strop byly světlejší například v kancelářích, ve vzdělávacích a zdravotnických zařízeních, společných vstupních prostorech, na chodbách, schodištích atd. Tam doporučuje, aby udržovaná osvětlenost na stěnách byla alespoň 75 lx a na stropu nejméně 50 lx při stejné rovnoměrnosti osvětlení jako v obecném případě (0,10). Právě na chodbách je dosažení i mírnějšího požadavku problematické. Dosáhnout osvětlenosti stropu 50 lx (polovina osvětlení podlahy) je obvyklými prostředky prakticky vyloučené.
Považuji požadavky evropské normy za nedomyšlené. Pochopil bych, kdyby osvětlenost stěn a stropu byla dána poměrem k osvětlení srovnávací roviny. Lépe, poměru jasů. Oko vnímá jas, tak by bylo vhodné doporučit poměr jasů místa úkolu, stěn a stropu. Pozoruhodné na tom všem je to, že doporučené osvětlenosti povrchů jsou právě v kapitole 4.3 normy, která se jmenuje Rozložení jasů.
Popsaný nedostatek evropské normy je alespoň částečně ošetřen Národní přílohou NA, kde v odstavci NA.3 je uvedeno, že optimální poměr jasu místa zrakového úkolu k jasu bezprostředního okolí úkolu a k jasu pozadí (prostoru) je přibližně v poměru 10:4:3. Myslím, že toto doporučení je vhodné dodržet místo evropskou normou navržených hodnot osvětleností.
Srovnávací rovina
Považuji za nezbytné připomenout definici srovnávací roviny, která se sice novelou nemění, ale léta se špatně interpretuje. Srovnávací rovina je dána místem zrakového úkolu a může být vodorovná, svislá nebo nakloněná. V kanceláři je na psacím stole ve výšce cca 75 cm, v dílně je místem zrakového úkolu pracovní stůl, který je vysoký cca 85 cm (stále chybně obecně používaná hodnota, dokonce i v hernách mateřských škol). Jindy to může být svislá rovina ovládacího panelu nebo školní tabule.
Srovnávací rovině se věnuje také národní příloha. Je zde uvedena citace z vyhlášky č. 410/2005 Sb., která se podrobně věnuje specifikaci srovnávací roviny ve výukových prostorech škol.
Literatura
- [1] Nařízení vlády č. 93/2012 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění nařízení vlády č. 68/2010 Sb.
- [2] ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: – Vnitřní pracovní prostory
- [3] ČSN 36 0020 – Sdružené osvětlení
- [4] Soubor norem ČSN 73 0850-1 až 4 – Denní osvětlení budov
Czech Technical Standard ČSN EN 12464-1 entered into force on April 1st. This standard is closely related to healthy light. It establishes rules for correct (and healthy) illuminating of workplaces. A number of changes occurred in the standard, small but important. Since the analysis throughout the standard would be impossibly large, I will assume that readers know the "old" version, and I will focus mainly on the kind of changes.
