Zdravé světlo – Novela normy ČSN EN 12464-1, část 2
V minulém díle tohoto článku jsem rozebral některé z pozoruhodných změn obsažených v novelizované normě [2]. V tomto pokračování uvedu zbývající. Rozhodně nebudou popsány všechny novinky, protože to by vydalo nejméně na další díl. Ale věřím, že neopomenu alespoň ty nejdůležitější.
Osvětlenost
Podmínky, kdy je žádoucí zvýšit osvětlenost o jeden stupeň řady, jsou v zásadě shodné jako v původní normě, jen jsou jinak formulované. Přibyla možnost navýšit hladinu osvětlení v případě, že jsou v místě pracovníci se sníženou zrakovou schopností.
Nově norma doporučuje, aby v návrhu osvětlovací soustavy bylo místo zrakového úkolu specifikováno svojí polohou a velikostí. Pokud to není možné, pak se postupuje buď tak, že je celá plocha považována za místo zrakového úkolu, nebo tak, že projektant navrhne soustavu, která zajistí v celém prostoru dosažení celkové rovnoměrnosti osvětlení nejméně 0,4.
Norma upřesňuje místo zrakového úkolu (viz obr. 1 – plocha A), bezprostřední okolí (plocha B) a pozadí zrakového úkolu (plocha C). Přitom velikost bezprostředního okolí je pás šířky nejméně 0,5 m kolem místa zrakového úkolu uvnitř zorného pole. Pozadí je nejméně 3 m široká plocha přilehlá k bezprostřednímu okolí v mezích prostoru.
Udržovaná osvětlenost požadovaná normou a její rovnoměrnost musí být splněna v místě zrakového úkolu, tady na ploše A podle obr. 1. To znamená například na kancelářském stole.
V bezprostředním okolí zrakového úkolu může být udržovaná osvětlenost nižší, avšak nesmí být menší, než jak požaduje tabulka normy (viz tabulka).
Obr. 1 Místo zrakového úkolu (A), bezprostřední okolí (B) a pozadí zrakového úkolu (C)
| Osvětlenost úkolu [lx] | Osvětlenost bezprostředního okolí úkolu [lx] |
|---|---|
| ≥750 | 500 |
| 500 | 300 |
| 300 | 200 |
| 200 | 150 |
| 150 | 150 |
| 100 | 100 |
| ≤50 | Eúkolu |
Z tabulky je zřejmé, že pro osvětlenost úkolu v rozmezí 200 až 500 lx je osvětlenost bezprostředního okolí zrakového úkolu o jeden stupeň nižší. Pro osvětlenosti úkolu 750 lx a víc se bezprostřední okolí osvětluje na hodnotu 500 lx. Pro osvětlenosti místa úkolu 150 lx a méně se bezprostřední okolí osvětluje na stejnou hodnotu. Osvětlenost pozadí úkolu musí být osvětlena na hodnotu udržované osvětlenosti rovnou 1/3 hodnoty osvětlenosti bezprostředního okolí úkolu.
Rovnoměrnost osvětlení
Již není předepsána obecně pro všechny činnosti, ale pro různě náročné práce je odstupňována. Samozřejmě, v tabulkách je uvedena minimální hodnota.
Mimo místo zrakového úkolu je rovnoměrnost předepsána v závislosti na způsobu osvětlení prostoru. Pro případ, že je prostor osvětlen umělým osvětlením nebo světlíky, požaduje norma, aby celková rovnoměrnost osvětlení bezprostředního okolí byla alespoň 0,40 a rovnoměrnost osvětlení pozadí byla lepší než 0,10.
Tam, kde je denní osvětlení zajišťováno (též) okny, neurčuje norma žádná pravidla. Myslím, že alespoň v bezprostředním okolí by měla být dodržena rovnoměrnost 0,40. Pokud jde o pozadí, tak může být dosažení slušné rovnoměrnosti poměrně problematické, protože (jak praví i norma) denní osvětlení se vzdáleností od oken rychle klesá. Norma podotýká zhruba tolik, že osvětlení nebude nijak zvlášť rovnoměrné, ale že je to vynahrazeno blahodárným vlivem denní složky osvětlení. Jako prvý blahodárný vliv jsou uvedeny možné energetické úspory – jako ve většině oblastí, tak již i v osvětlování se upřednostňují energetická (potažmo „ekologická“) kritéria před zdravotními. A to i když norma připomíná důležitost zrakového kontaktu s vnějším prostředím, který je skutečně velmi významný. Má vliv na psychiku, ale i na celkový zdravotní stav osob pohybujících se v interiéru.
Ostatně ony energetické úspory jsou velice sporné. Norma totiž zcela ignoruje zásady osvětlování prostor osvětlovaných současně umělým a přirozeným světlem. Tedy sdružené osvětlení (u nás normováno národní normou [3]). O tom bylo blíže pojednáno v prvé části [1].
Obr. 2 Osvětlení pracoviště
Příklad osvětlení pracoviště je na obr. 2. Skutečně, v prostoru s předepsanou osvětleností místa zrakového úkolu 500 lx se mohou vyskytovat místa s osvětleností pouhých 10 lx. V tomto okamžiku je však třeba mít na paměti, že norma nepředepisuje pouze rovnoměrnost a hladinu osvětlení, ale také vznáší požadavek na rozložení jasů v prostoru. A samozřejmě jsou zde také požadavky na omezení oslnění. A to by bylo velice obtížné splnit v prostoru, který by byl jasově nevyvážený, jako by tomu bylo v případě, že by se v něm vyskytovaly větší, prakticky neosvětlené plochy.
V Národní příloze je doporučení, aby poměr udržovaných osvětleností mezi vzájemně propojenými prostory nebo mezi zónami s různými požadavky nebyl menší než 0,2. Je to přísnější požadavek, než jaký předepisuje evropská norma. Je však velice rozumný.
Oslnění (UGR)
V zásadě nedošlo k nějakým podstatným změnám. Přesto se u tohoto kritéria kvality osvětlení zdržím.
Pozornost si zaslouží následující tvrzení normy: Doporučené mezní hodnoty UGR tvoří řadu, jejíž stupně odpovídají patrným změnám v oslnění.
Ona řada je 10, 13, 16, 19, 22, 25 a 28. To znamená, že pozorovatel je sto rozlišit rozdíl mezi 19 a 22. Menší změna již není patrná. Takže v případě, že výpočet stanoví hodnotu UGR rovnu třeba 19,1, tak prohlásit, že je výsledek nepřijatelný, hraničí s šikanou autora studie osvětlení. Norma sice praví, že hodnota UGR osvětlovací soustavy nesmí přesáhnout hodnoty uvedené v kapitole 5. Avšak hned dodává: Je-li maximum UGR větší než mezní hodnoty uvedené v kapitole 5, může být požadována informace o vhodném umístění pracovního místa v místnosti. Tyto dvě věty jsou v rozporu. První vyšší hodnotu nepřipouští, druhá praví, co činit, když bude UGR překročeno. Dokonce to není ani direktivní tvrzení „musí“, ale „může“.
Držel bych se zdravého rozumu. Míra oslnění je nějaké číslo, které bylo stanoveno na základě pocitů reprezentativního vzorku obyvatelstva. V onom vzorku pro určitou činnost vyhovovala z hlediska rušivého oslnění osvětlovací soustava, která vyvolávala UGR o velikosti například 19. To ale neznamená, že taková míra oslnění by vyhovovala všem respondentům. Jistě se mezi nimi našli odolnější jedinci, kterým nevadilo UGR třeba 22 a naopak jiní, které rušilo i oslnění odpovídající číslu menšímu – třeba 16. Je proto absurdní trvat na tom, že překročení hodnoty UGR o jednu desetinu (či několik) je nepřijatelné a nutit projektanta k hledání jiného řešení. Které v důsledku bude patrně dražší, může být i provozně náročnější. A může se stát, že v daném prostoru budou pracovat lidé, kterým by nevadilo ani o stupeň vyšší oslnění.
Střední válcová osvětlenost
Norma rozšiřuje v novele pohled na prostorové charakteristiky světla. Objevují se v ní termíny, které již byly u nás určitým způsobem normami zavedeny. Nyní k nim přistupuje i Evropa. Je to především střední válcová osvětlenost (naše normy pracovali se střední kulovou osvětleností).
Udržovaná střední válcová osvětlenost (průměrná osvětlenost svislé roviny) v aktivních a vnitřních prostorech nesmí být menší než 50 lx při celkové rovnoměrnosti nejméně 0,10. Vyhodnocuje se v síti kontrolních bodů na vodorovné rovině ve výšce 1,2 m nad podlahou pro sedící osoby a 1,6 m nad podlahou pro stojící osoby.
V prostorech s vysokými nároky (kanceláře, zasedacích místnosti, učebny) je doporučeno, aby udržovaná válcová osvětlenost nebyla menší než 150 lx.
Podání tvaru, směrované osvětlení
Opět se vracíme do historie. V našich normách byl tento termín zaveden jako podíl světelného vektoru a střední kulové osvětlenosti. Norma zavádí jako ukazatel podání tvaru poměr mezi válcovou a vodorovnou osvětleností (pozor, ta je závislá na směru pozorování). Není však nějak striktně předepsán, jen se říká, že vyhovujících výsledků se dosahuje tehdy, když je zmíněný poměr v rozsahu 0,30 až 0,60. Čím nižší je toto číslo, tím víc převládá přímá složka osvětlení, stíny jsou tvrdší. S nárůstem poměru se zvyšuje difúzní složka osvětlení, stíny se změkčují. Nadměrná tvrdost je stejně nevhodná jako přílišné potlačení stínů.
Pokud je v prostoru více přímých zdrojů světla a nedostatečná odražená složka, pak mohou vzniknout mnohonásobné stíny, které působí neesteticky, ale mohou i vyvolat chybné vyhodnocení zrakového vjemu.
V prostoru beze stínů se ztrácí orientace, mizí záchytné body, odhad vzdáleností. Proto je jednou z největších chyb často viděné osvětlení sportovních hal nepřímou soustavou.
Podání barev
Z novely se vytratil požadavek na minimální přípustnou velikost činitele podání barev v prostorech s dlouhodobým pobytem lidí. Ta byla 80. Nyní je nutné pro jednotlivé činnosti hledat odpověď v tabulkách. Ve většině případů je však zachována hodnota činitele podání barev nejméně 80. Jen vzácně je nižší.
Pracoviště s monitory
Novela přinesla celý nový oddíl věnovaný osvětlení pracovišť se zobrazovacími jednotkami. Zcela samozřejmý je požadavek, že osvětlení musí vyhovovat pro všechny vykonávané úkoly na pracovním místě. Tedy nejen pro sledování monitoru, ale také čtení papírových předloh nebo psaní – ať už propiskou nebo pomocí klávesnice. Je vznesen požadavek na vhodné umístění svítidel, aby nedocházelo k odrazu jasných částí na pracovních plochách – monitoru, klávesnici nebo stole.
Určitou možností, jak omezit oslnění odrazy, je úprava jasů vlastního svítidla. Průměrné přípustné jasy svítidel norma uvádí ve formě tabulky. Pozitivní (negativní) polaritou je myšlen kontrast… pozitivní – tmavé písmo na světlém podkladě; negativní naopak. Tomu odpovídá i to, že pro pozitivní polaritu jsou přípustné vyšší jasy svítidel – odraz na světlé ploše je totiž méně kontrastní, tedy i méně rušivý.
V našich zemích se respektuje Národní příloha, kde se podotýká, že se při návrhu umístění a orientaci zobrazovacích jednotek vůči okenním otvorům postupuje podle ČSN 73 0580-3 a TNI 36 0450.
Udržovací činitel
Oproti původnímu znění je doplněn požadavek, že projekt osvětlení musí být vypracován s uvažováním celkového udržovacího činitele. Ten se stanoví jako součin dílčích činitelů pro světelné zdroje, svítidla a povrchy na základě znalosti vlastností prostředí a plánu údržby. Samozřejmostí je i to, že při výpočtech denního osvětlení má být uvažováno snížení činitele prostupu prosklení vlivem znečištění.
V novele zůstává požadavek na povinnost projektanta stanovit plán údržby. Požadavek, který je stále opomíjen.
Energetická hlediska
Tato kapitola se značně rozšířila. Jde o obecné vyjmenování poměrně samozřejmých zásad. Důležitost spočívá především v tom, že vyzývá k co nejúspornějším řešením, ovšem ne za cenu zjednodušení, která by vedla ke zhoršení zrakových podmínek. Text se nepřímo zabývá problematikou sdruženého osvětlení. Ovšem jen do té míry, že připouští zřízení doplňující osvětlovací soustavy zajišťující rovnováhu jasů v prostoru.
Pokud jde o odhad energetické náročnosti osvětlovací soustavy, norma odkazuje na ČSN EN 15193. Protože však jsou v této normě referenční hodnoty sestaveny pro celý objekt, lze jednotlivé prostory posuzovat pouze porovnáním. Proto je rozhodující správná volba osvětlovací soustavy, volba způsobu jejího řízení, využívání denního světla.
Této pasáži je věnována pozornost i v Národní příloze. Jsou porovnány vlastnosti jednotlivých základních typů osvětlovacích soustav – celkové, odstupňované a kombinované.
Samozřejmě, že energeticky nejnáročnější budou celkové soustavy. Proto jsou vhodné pouze v některých případech, zejména pro nižší hladiny osvětlenosti. Nebo tam, kde jsou stejně náročná pracoviště rozmístěna po celém půdorysu.
V případě, že se v prostoru nacházejí místa s různými nároky na zrakovou práci, nebo je vlastní pracovní místo jen v části prostoru, pak je vhodná odstupňovaná soustava. Je obvykle energeticky méně náročná než celková soustava.
Nejúspornější je kombinovaná soustava. Opět relativně, ve srovnání s jiným typem soustavy, který by měl zajistit stejné osvětlení na pracovních místech. Kombinované soustavy jsou výhodné zejména pro vyšší osvětlenosti a také v případech požadavku na výraznější směrovost. U kombinovaného osvětlení je nutno dosáhnout vhodného poměru mezi celkovým a doplňujícím místním osvětlením. Pro požadované udržované osvětlenosti do 2 000 lx by mělo být nejméně 30 % zajištěno celkovým osvětlením. Pro soustavy s vyšší osvětleností by to mělo být alespoň 10 %.
Požadavky na osvětlení
Požadavky jsou opět uspořádány do rozsáhlých tabulek. Přibyl již zmíněný sloupec požadavku na rovnoměrnost osvětlení. Změna je i v referenčních číslech. V novele koresponduje referenční číslo s číslem tabulky, došlo tedy k zpřehlednění tabulek. Třeba kancelář pro technické kreslení již není v tabulce 5.3 a nemá referenční číslo 3.3. Je v tabulce 5.26 s referenčním číslem 5.26.3.
Doporučuji číst i poznámky. Tam jsou uvedena některá připomenutí. Například se dozvíte, že v mateřských školách a jeslích jsou doporučeny rozptylné kryty svítidel. To proto, aby se omezily jasy při pohledu zdola.
Neméně zajímavá je poznámka u restaurací, která říká, že osvětlení má vytvářet odpovídající atmosféru. Jiné požadavky na osvětlení nejsou kladeny. Podobně ani pro muzea nejsou předepsány žádné hodnoty.
Literatura
- [1] Maixner, T.: Zdravé světlo 6.1 – Novela normy ČSN EN 12464-1 – část prvá. Elektroinstalatér 5/2012
- [2] ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: – Vnitřní pracovní prostory
- [3] ČSN 36 0020 – Sdružené osvětlení
Czech Technical Standard ČSN EN 12464-1 entered into force on April 1st. This standard is closely related to healthy light. It establishes rules for correct (and healthy) illuminating of workplaces. A number of changes occurred in the standard, small but important. Since the analysis throughout the standard would be impossibly large, I will assume that readers know the "old" version, and I will focus mainly on the kind of changes.
