Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov

Projektování slaboproudu II. – právní předpisy, technické normy a pohled živnostenského zákona

Ing. Tomáš Mikula

Recenzovaný

Jaké je postavení technických norem v soustavě právních předpisů? Jak je to se závazností technických norem? Je nutné normy dodržovat, jsou závazné? Pokud ano, tak za jakých podmínek? Pokud ne, tak k čemu tedy jsou? A jak se projektování slaboproudu dotýká živnostenský zákon?

To, co je pro projektanta a pro jeho práci nejzásadnější a je (resp. mělo by být!!!) základním pilířem jeho dovedností, jsou právní předpisy a technické normy, které jsou s procesem výstavby a s projektantovou specializací spojeny. Důvodem je samozřejmě statut, jak právních předpisů, tak technických norem. O statutu právních předpisů není potřeba dlouho diskutovat, protože je samozřejmě každému jasné, že jsou pro všechny občany obecně závazné, tj. je naší povinností je dodržovat. Už ale méně panuje obecné povědomí o právním systému (hierarchii) právních předpisů, resp. co vše je právním předpisem a jakou mají jednotlivé předpisy tzv. právní sílu. Základními právními předpisy jsou: Ústava ČR + listina základních lidských práv a svobod, mezinárodní smlouvy, zákony, nařízení vlády a vyhlášky.

Uvedené pořadí znamená, že Ústava ČR má nejvyšší a vyhlášky nejnižší právní sílu. Touto hierarchií je dána jednak posloupnost (úroveň) obsahové podrobnosti, kdy Ústava ČR je brána jako nejobecnější a vyhlášky jako nejpodrobnější (nařízení vlády a vyhlášky jsou vlastně prováděcími předpisy k daným zákonům) a také v tomto pořadí jsou řešeny případné rozpory mezi předpisy, kdy přednost má vždy předpis s vyšší právní silou před předpisem s nižší právní silou (např. známé výroky typu – zákon nebo vyhláška v rozporu s Ústavou ČR). O tento soulad v právním řádu dbá Ústavní soud. V našem oboru je příkladem asi nejznámější případ rozporu vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, s Ústavou ČR ve věci uvedení konkrétních českých technických norem (ČSN) v této vyhlášce s argumentem, že dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdější předpisů, nejsou ČSN obecně závazné. Ústavní soud tuto argumentaci neuznal a navržené zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb. zamítl. O co vlastně šlo v uvedeném případu?

ČSN

Tímto se dostáváme od právních předpisů, které jsou obecně závazné, k technickým normám. Jaké je postavení technických norem v soustavě právních předpisů? Jak je to se závazností technických norem? Je nutné normy dodržovat, jsou závazné? Pokud ano, tak za jakých podmínek? Pokud ne, tak k čemu tedy jsou? To jsou otázky, na něž oproti právním předpisům už většina z nás (týká se všech dotčených subjektů dodavatelského řetězce) jasnou odpověď nemá, resp. neví, jak se k technickým normám vůbec stavět.

Pro správné porozumění této zásadní problematiky je nejprve dobré udělat si jasno v pojmech. Pod označením technická norma je možné chápat jakékoli technické normy a standardy, tj. mezinárodní, evropské, národní, výrobkové, návrhové, zkušení atd. Pojem technická norma je obecný a v právním systému ČR nemá přesné vymezení. Technické normy nejsou tedy právní normou a nejsou součástí právního řádu. Co již ale právní vymezení v ČR má, a je v případě projektování ve výstavbě zásadní informací, je pojem česká technická norma, resp. písmenné označení ČSN. Podle zákona č. 71/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 22/1997 Sb., platí výslovně následující: „Česká technická norma není obecně závazná“ (viz § 4). Z toho vyplývá, že od roku 2000 české technické normy (dále jen ČSN) nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena obecná povinnost jejich dodržování. To znamená, že ČSN mají obecně dobrovolný charakter. Obecně platí zásada rozdělení náplně technických požadavků mezi právní předpisy a technické normy. Právní předpisy technické povahy, např. vyhlášky, stanoví rámcové požadavky, které se týkají především bezpečnosti staveb, ochrany osob, úspory energie a ochrany životního prostředí (tj. veřejných zájmů), které musí být bezpodmínečně splněny. Dobrovolné ČSN pak tyto podstatné rámcové požadavky rozvádějí podrobným technickým řešením. Právní předpisy tak mohou být stručnější, získávají na srozumitelnosti a přehlednosti a mají delší dobu platnosti.

V případě norem pak mluvíme o tzv. normové hodnotě. Normovou hodnotou se vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (prováděcí vyhláška stavebního zákona), rozumí konkrétní technický požadavek, zejména limitní hodnota, návrhová metoda, národně stanovené parametry, technické vlastnosti stavebních konstrukcí a technických zařízení, obsažený v příslušné ČSN, jehož dodržení se považuje za splnění požadavků konkrétního ustanovení vyhlášky. Odchýlením se od platných norem pro výstavbu i v případech, které nejsou v rozporu s požadavky zákonů, může být posuzováno za odchýlení se od optimálního řešení stavby a může vést k různým problémům. Například při soudním sporu a posuzování staveb, které vznikly nedodržením byť dobrovolných požadavků normy v projektové dokumentaci, může vést k rozhodnutí o vadné projektové dokumentaci.

Využijeme-li dobrovolnosti v dodržování norem a použijeme při projektování vlastní řešení s domněnkou, že právě to naše řešení je srovnatelné nebo lepší než to, které je v odpovídající ČSN, vystavujeme se případnému riziku povinnosti toto „naše“ řešení obhajovat před soudem. Tím je naplněna myšlenka dobrovolnosti a nezávaznosti ČSN s možností přijít s jiným, podle nás srovnatelným nebo dokonce lepším řešením. Z toho tedy vyplývá následující konstatování, které je potřeba si osvojit a platí bez rozdílu pro všechny (firmy) bez výjimky v rámci celého dodavatelského řetězce:

Právní předpisy ČR jsou obecně závazné.
ČSN nejsou obecně závazné.
V případě odchýlení od ČSN je nutné mít na paměti, že případný spor může být před soudem konfrontován s řešením příslušné ČSN a bude nutné prokazovat splnění normových hodnot.

Také je důležité zmínit, že takové prokazování u soudu (u zařízení většinou prostřednictvím akreditovaných zkušeben) jde kompletně na vrub toho, kdo před soudem obhajuje případné odchylné řešení od ČSN. Je samozřejmě otázkou, nemluvě o penězích za tyto služby, jestli se do takové zkoušky nějaké zkušebně bude vůbec chtít jít, když na zkušebně bude velké břemeno rozhodnutí o případné vadě, resp. vině či nevině.

Předcházející text platí samozřejmě v obecné rovině. V praxi totiž mohou při určité činnosti vzniknout povinnosti postupovat v souladu s ČSN. V takových případech již jde o určité zezávaznění norem nějakým nařízením nebo závazkem. Tyto případy se vyskytují většinou ve spojení s pokynem nadřízeného, uzavřením smluvního vztahu, rozhodnutím správního orgánu nebo také ve spojení s některými právními předpisy. Pro naše potřeby se zmiňme hlavně o smluvních závazcích a závazcích vůči některým právním předpisům. Jestliže mezi účastníky obchodního vztahu založeného smlouvou podle občanského nebo obchodního zákoníku dojde k ujednání o tom, že např. zboží nebo činnosti, které jsou předmětem této smlouvy, musí splňovat požadavky konkrétní ČSN, stává se plnění této ČSN právní povinností. Její nesplnění pak způsobuje právní následky, stanovené pro případ nedodržení smlouvy. Tato právní povinnost se v případě smluvního závazku vztahuje samozřejmě nejen na ČSN, ale obecně také na všechny technické normy, které se ve smlouvách objeví jako požadované, resp. povinné. Příkladem problémů v projektování pak může být např. uzavřená smlouva na vypracování projektové dokumentace s použitím obecné formulace „dle platných technických oborových norem“ nebo dokonce jen „dle platných norem“. Po projektantovi pak může druhá strana vyžadovat vypracování dokumentace ne(jen) podle ČSN, podle kterých je většinou připraven dokumentaci (dílo) vypracovat, ale např. podle EN, ISO, IEC apod.. Samozřejmě platí, že dohodnutým okruhem norem v rámci smlouvy nesmí být porušeny požadavky příslušných platných právních předpisů ČR a že je vhodné jasně si definovat okruh norem, podle kterých bude dokumentace, resp. obecně dílo zpracováno. A to je přesně ten moment, kdy je nezbytné znát statut jednotlivých pojmů a formulací a z nich možných problémů vyplývajících z práv a povinností (např. technické normy vs. české technické normy).

Druhým a nejširším příkladem povinnosti postupovat při určité činnosti podle ČSN jsou právní předpisy, které určitým způsobem odkazují na ČSN. Stanoví tak nepřímo povinnost dodržovat technické normy, ale jen těm subjektům, kterým daný právní předpis stanoví konkrétní povinnosti. Obecně je nutno však konstatovat, že použití odkazů na normy je v platných právních předpisech ČR nesystematické a odvíjí se od názoru a přístupu jednotlivých ministerstev, odpovědných za dané právní předpisy. Mohou tak například existovat odkazy na přesně datovanou normu, kdy je u normy uveden rok jejího vydání. Je zřejmé, že se změnou, resp. revizí této normy se musí upravit i právní předpis, který se na ni odvolává. V mnoha právních předpisech existuje řada tzv. nedatovaných odkazů, při nichž se v příslušné citaci uvádí jen číslo normy nebo norem bez data vydání. To znamená, že platí vždy poslední aktuální vydání normy. Nejobecnější odvolávkou je pak všeobecný odkaz na normy jako na „znalost techniky“, čímž má autor předpisu na mysli všechny technické normy, které se k danému předmětu vztahují.

Vzhledem k tomu, že právní řád ČR obsahuje řadu předpisů, které stanoví přímo či nepřímo povinnost řídit se technickými normami, lze proto doporučit, aby všechny firmy ve vlastním zájmu dodržovaly zejména ta ustanovení ČSN, která se týkají ochrany veřejného zájmu, tj. zájmu na ochranu života, zdraví a životního prostředí a bezpečnosti osob, zvířat a majetku.

Projektování slaboproudu z pohledu živnostenského zákona

Jak se živnostenský zákon dotýká projektování slaboproudu? Odpověď je poměrně jednoznačná a vychází z předpokladu, že projektant má v úmyslu projektovat kompletní slaboproud, to znamená všechny slaboproudé systémy. Důvodem je dnes jednoznačný požadavek zákazníků, tj. hlavně stavebních projektantů a architektů, dodat projektovou dokumentaci elektro části projektu s maximálním (obchodním) dělením elektro na část slaboproud a silnoproud.

Z pohledu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) je možné projektování elektro slaboproudých zařízení provádět jako:

Živnost volnou „Projektování elektrických zařízení“. Pro provozování této živnosti není dle živnostenského zákona potřeba prokazovat žádné vzdělání ani praxi. Dle vyhlášky č. 50/1978 je ale nutné pro projektování elektrických zařízení mít přezkoušení dle § 10 této vyhlášky, což znamená povinnost mít elektrotechnické vzdělání. Tato živnost obecně opravňuje k vypracování technických dokumentací, které nejsou vybranými činnostmi dle stavebního zákona č. 183/2006 Sb. – DUR, DSP a DPS. V rámci této živnosti je tedy možné vypracovávat „pouze“ např. výrobní, dílenskou nebo zhotovitelskou/realizační dokumentaci.
Živnost vázanou „Projektová činnost ve výstavbě“. Podmínky pro provozování této živnosti stanoví zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který požaduje pro tento předmět podnikání tyto požadavky na odbornou způsobilost:
1. autorizace nebo zápis do seznamu registrovaných osob podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon), nebo
2. vzdělání typu – vysokoškolské (magisterský studijní program) a 3 roky praxe v projektování staveb nebo vysokoškolské (bakalářský studijní program) a 5 let praxe nebo vyšší odborné a 5 let praxe nebo střední odborné s maturitou a 5 let praxe.

Z pohledu živnostenského zákona sice přímo nevyplývá podmínka autorizace provozovatele živnosti, nicméně příloha živnostenského zákona se odvolává na § 158 a § 159 stavebního zákona, který pro projektování ve výstavbě, jakožto vybrané činnosti ve výstavbě, jednoznačně požaduje autorizaci dle autorizačního zákona. To znamená, že provozovatel této živnosti nemusí mít autorizaci sám jako osoba, ale v takovém případě musí provozovat živnost prostřednictvím tzv. odpovědného zástupce. Odpovědný zástupce je fyzická osoba, která je sama autorizovanou osobou a zpravidla výsledky práce firmy v oblasti výstavby pokrývá svou autorizací, tj. prostřednictvím autorizačního razítka je uváděna v projektové dokumentaci jako odpovědná osoba. Rozsah odpovědnosti autorizované osoby upravuje autorizační zákon a v našem případě se to týká specializace elektrotechnická zařízení (společná autorizace pro celé elektro, tj. jak pro silnoproud, tak pro slaboproud).

U slaboproudých systémů v případě projektování poplachových bezpečnostních systémů (tj. systémů zabezpečovacích, tísňových, protipožárních, kontroly vstupu, přivolání pomoci, integrovaných, kamerových a mechanických zábranných) je nutné navíc s jednou z výše uvedených živností na projektování provozovat ještě koncesovanou živnost „Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob“, jejíž odborná způsobilost je regulována předpisy MPO.

Co z toho vyplývá pro obor slaboproudu? Z uvedeného popisu oprávnění jednotlivých živností je odpověď poměrně jednoznačná. Předpokládá se, že projektant má v úmyslu projektovat kompletní slaboproud, to znamená všechny slaboproudé systémy. Důvodem je dnes jednoznačný požadavek zákazníků, tj. hlavně stavebních projektantů a architektů, dodat projektovou dokumentaci elektro části projektu s maximálním (obchodním) dělením na část slaboproudu a silnoproudu. Prosazení dalšího dělení slaboproudu, byť opodstatněného, je většinou neprůchodné. V takovém případě je potřeba zvolit jednoznačně živnosti „Projektová činnost ve výstavbě“ a „Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob“, protože se nevyhneme jak procesu výstavby z pohledu stavebního zákona, díky vyhrazeným zařízením jako jsou požárně bezpečnostní zařízení (PBZ) – např. EPS tak z pohledu ICT např. venkovním sítím a vnitřním rozvodům elektronických komunikací. Se živností „Projektování elektrických zařízení“ se zkrátka projektant slaboproudu, ale i silnoproudu dnes každopádně neuživí. Poptávka po samostatně zadávaných např. výrobních, dílenských nebo zhotovitelských/realizačních dokumentacích je mizivá. Tyto dokumentace jsou dnes v lepším případě dodávány, buď přímo zhotoviteli díla, nebo je zpracovává projektant předchozího stupně projektové dokumentace (např. DSP). V horším (a dnes bohužel převládajícím) případě se neprovádějí vůbec.

Zdroje, použitá literatura

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon) ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb
Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby
Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb
Sborník přednášek č. 48 – Základní vyhlášky a předpisy pro projektování v elektrotechnice, rozvaděče 2011, vydáno firmou L.P. Elektro s.r.o., ISBN: 978-80-904663-6-4
České technické normy ve výstavbě, 2. vydání (2009); autoři: Ludmila Kratochvílová a Miroslav Ježek; vydáno: Informační centrum ČKAIT, s.r.o.
Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby, 3. vydání (2008); kolektiv autorů: Jiří Schandl, Bohumil Rusek, Danka Makalová, Hedviga Klepáčková; vydáno: Informační centrum ČKAIT, s.r.o.

Základní přehled zkratek

ICT: Informační a komunikační technologie (Information and Communication Technologies)
neICT: označení pro technologie nepatřící mezi ICT (pro účely tohoto článku)
IT: Informační technologie (Information Technologies)
PZTS: Poplachový zabezpečovací a tísňový systém
ACS: Systém elektronické kontroly vstupu (Access Control System)
VSS: Video dohledový systém (Video Surveillance Systém)
TZB: Technické zařízení budov
MPO: Ministerstvo průmyslu a obchodu
PBZ: Požárně bezpečnostní zařízení
nePBZ: označení pro zařízení nepatřící mezi PBZ (pro účely tohoto článku)
EPS: Elektrická požární signalizace
ERo: Evakuační rozhlas
PBŘS: Požárně bezpečnostní řešení stavby
UTP: Unshielded twisted pair
LP: Ochrana před bleskem (Lightning Protection)
LPS: Vnější systém ochrany před bleskem – hromosvod (Lightning Protection System)
SPM: Ochranné opatření pro vnitřní systém ochrany před LEMP (Surge Protection Measures)
DT: Domácí telefon
CHÚC: Chráněná úniková cesta
PÚ: Požární úsek

English Synopsis

Projecting weak current II. – legislation, technical standards and the view of the Trade Licensing Act

What is the status of technical standards in the legal framework? How about the binding nature of technical standards? Are standards required, are they obligatory? If so, on what terms? If not, then what are they good for? And how is designing of the low-current affected by the Trade Licensing Act?