Na chytrá města jsou potřeba chytří lidé, nejde jen o technologie

Co je vlastně tím hlavním hnacím motorem přestavby městských infrastruktur do podoby „smart“? Je to bouřlivý rozvoj technologií, které se rozšiřují do všech možných oblastí, anebo tlak ze strany lidí na zlepšení kvality života ve městech?

Koncept chytrých měst je organickou součástí současného technologického vývoje. Je ale rovněž pravda, že v některých kontextech můžeme pozorovat i jisté nadužívání tohoto termínu a řada lidí na něj již reaguje poněkud podrážděně. Já ale v takových chvílích starostům vždy říkám, že je to přirozený vývoj, technologie se zkrátka vyvíjejí určitým směrem a je třeba to akceptovat. A jestliže umožňují alespoň do určité míry zlepšit kvalitu života ve městě, tak je to jen dobře.

Pokud se některé město k tomuto kroku rozhodne, jak má začít postupovat?

Především větší města by si měla vytvořit koncept s jednotnou logikou. Pokusy o vytvoření jakýchsi obecných konceptů sice dnes již existují, v praxi ale příliš nefungují. Města, která se transformují do podoby „smart“, postupují obvykle metodou per partes – nelze je totiž přetvořit tak, že si řekneme, že naráz kompletně přebudujeme půlku města a poté i tu druhou. Na to nejsou finance a není to možné ani z dalších principiálních důvodů. Navíc téměř každé město má nějaký závažný problém, který je pro něj specifický. Ostrava má například problém s ovzduším, Praha zase s dopravou.

Každé město by tedy mělo začít jinak a jinde?

Ano, vždy je potřeba začít tam, kde to dává smysl. V případě zmiňované Prahy by proto měl být nejprve vypracován takový dopravní koncept, který by celému městu odlehčil. Jednou z priorit by tudíž měly být parkovací systémy a adaptivní řízení dopravy. Zásadní problém však spatřuji v tom, že i když už se třeba nějaký takovýto koncept vytvoří, městská část si nakonec danou problematiku vyřeší po svém. Většinou zde chybí jednotný postup, který by respektoval jasné rozhodnutí: „Vyberme nejlepší technologii, a tu nainstalujme v celém městě.“

Co to vlastně chytré město je?

Ptáte se, oč vlastně jde v chytrém městě? Jde o chytré technologie, které se prolínají s tzv. internetem věcí (Internet of Things), a následné zpracování a analýzu získaných dat. Již dnes máme k dispozici obrovské množství dat, ale zpracování a jejich využití je zcela minimální. A to se musí změnit.

V současné době lidé vnímají změny nejvíce v oblastech, které jsou „viditelné“, jako například placení kartou v MHD nebo při parkování.

Cesta ke smart infrastruktuře, a tedy i ke smart městům, jak je vidět, není vůbec snadná…

Z mého pohledu je cesta ke smart městům vlastně velmi jednoduchá. Technologie, které mohou pomoci městu být chytřejší, již existují a neustále se vyvíjejí. Umíme provést energetickou a dopravní analýzu, navrhnout řešení a pomoci s vyřízením dotačních titulů. Velmi důležitým aspektem v této oblasti je i spolupráce s univerzitami, kde podporujeme výzkum a vývoj v oblastech smart technologií a Průmyslu 4.0

Stávající města si ale z nejrůznějších důvodů obvykle nemohou dovolit úplně opustit stávající technologie a nakoupit nové. Většinou poptávají modernizaci, ne?

Samozřejmě. Otázka tedy zní: Jak ze současných technologií udělat chytré? Vezměme si jako příklad chytré veřejné osvětlení. Dnes jsou standardem sodíkové výbojky, v lepším případě pak LED. Dobře víme, že osvětlení LED šetří elektrickou energii, takže podle řady lidí spadá do kategorie „smart“, je to součást energetického konceptu zaměřeného na úspory a na zmenšování uhlíkové stopy.

Z mého pohledu se ale o smart technologii nejedná, je to pouze výměna, která přináší „jen“ určitou úsporu. My však dnes umíme sloupy veřejného osvětlení využít i tak, že poté, co na ně nainstalujeme senzorická čidla, Wi-Fi či radary, dokážeme sbírat nejrůznější data o dění ve městě, můžeme s jejich pomocí řídit dopravu, kontrolovat rychlost vozidel nebo dohlížet na to, zda řidiči správně parkují. Pak se tato technologie doopravdy stává chytrou.

Jak se tedy pozná ten okamžik, kdy se z technologického řešení stává smart řešení?

Smart se systém stává tehdy, když umí přenést a zpracovat data a tato data smysluplným způsobem využít. Podle jedné studie se z takto získaných dat zatím ve světě využívá jen půl procenta. To je velmi málo, a úsilí je proto třeba napřít právě tímto směrem: technologie na sběr dat totiž již máme vcelku dostačující, nyní jde tedy především o to, umět je dobře zpracovat.

Společnost Siemens vytvořila za tímto účelem skvělou platformu, která se jmenuje MindSphere. S její pomocí chceme nabízet řešení umožňující velmi vysokou koncentraci dat, která pak lze nejrůznějšími způsoby dále využívat. Zjednodušeně řečeno se jedná o proces začínající kvalitní senzorikou, následuje přenos získaných dat do sběrnice, nad níž se pak nacházejí různé aplikace. Právě ty mohou obyvatelům města život zpříjemnit a zpohodlnit. Takto se z mého pohledu formuje chytré město.

Dá se vůbec nějak specifikovat, co všechno vytváří chytré město?

V zásadě ho tvoří viditelné a neviditelné složky. K těm viditelným patří například již zmíněné platby kartami všeho druhu nebo mobilním telefonem. Mezi ty méně viditelné patří třeba chytré zásobování elektrickou energií – tzv. smart grids. To je věc, kterou normálně nevnímáte a začnete ji vnímat až tehdy, kdy věci nefungují, jak mají. Energetika musí fungovat stoprocentně, a pokud tomu tak nebude, tak veškeré technologie, které dnes máme k dispozici – až na pár výjimek využívajících sluneční energii –, padnou.

Přestavba stávající městské infrastruktury do podoby smart je pro mě celkem představitelná. Co mi ale připadá jako v podstatě neřešitelný problém, je její vlastně trvalé rozšiřování podle postupujícího nárůstu počtu obyvatel ve městech. Ta, jednoduše řečeno, nejsou neomezeně „nafukovatelná“. Nemůže to nakonec celé skončit kolapsem?

Je zřejmé, že trend stěhování lidí do měst neustává, právě naopak. Do roku 2030 se má počet obyvatel Prahy zvýšit o 20–30 %. A například v dánské Kodani činí v současnosti nárůst obyvatel dokonce 50 %. Je jisté, že každé město má infrastrukturu s jinou kapacitou – určité množství ulic o určité šíři apod., a to většinou nelze jen tak jednoduše změnit. Lidí ve městech zkrátka přibývá a s nimi narůstá dopravní provoz. Částečně to je možné vyřešit hromadnou dopravou, která ale musí být spolehlivá, rychlá a pohodlná, aby obyvatelé byli motivováni ji využívat. Další cestou, jak se s těmito jevy vypořádat, je sdílení vozidel, které už začíná běžně fungovat. Na opačné straně stojí restriktivní opatření, kdy se některé části města uzavřou a auta do těchto míst jezdit nebudou nebo tam budou jezdit například jen elektromobily.

Dopravu z měst je ale opravdu potřeba někam odvést. S tím se nelze vypořádat jinak, než že se vybudují dostatečně kapacitní městské okruhy a obchvaty. Máte ale pravdu, že velký problém nastává v okamžiku, kdy už jednoduše není kde tyto obchvaty postavit. Alternativa, při které se doprava svede do tunelů, je totiž stále spíše sci-fi než reálný způsob řešení. Jak se s touto situací vypořádat, myslím, zatím nikdo v podstatě neví.

Kromě dopravy představuje podstatnou část městské infrastruktury zásobování energiemi – tzn. obecně energetický management. V této souvislosti se dnes nejvíce hovoří o postupné decentralizaci zdrojů. Jak se díváte na tento předpokládaný trend?

Již dnes je patrné, že dochází k útlumu velkovýroby ve velkých elektrárnách a že se řada zemí odklání od jádra a od uhlí, i když ČR je v tomto ohledu výjimkou. Decentralizovaná energetika v kombinaci se smart grids je důležitá v tom, že v jejím rámci malé územní jednotky nejenže produkují energii, ale umožňují i oboustranný tok energie. Díky ní bude například možné, abych, když přijedu domů elektromobilem, mohl zbylou energii poslat někam dále. Někomu to může připadat nereálné, ale při troše dobré vůle by to v dohledné době fungovat mohlo. Zcela zásadním předpokladem tohoto konceptu ale pochopitelně je, aby energetická síť fungovala na 100 %.

Další klíčovou složkou městské infrastruktury je správa a údržba (chytrých) budov. Jaké máte zkušenosti se smart technologiemi v této oblasti?

V poslední době začíná být vidět, že i sami developeři mají zájem začleňovat do svých staveb nové technologie. Garantovat vyšší kvalitu života je pro ně i určité promo a pro celé město je to něco, díky čemu se může zviditelnit.

Jako příklad inteligentního facility managementu u rekonstrukce může sloužit například prádelna v pardubické nemocnici – její transformace umožnila dosáhnout úspor řádově v desítkách milionů Kč. Tento projekt byl realizován metodou EPC (energy preformance contracting), při které platí, že zákazník splácí investici právě prostřednictvím úspor, jež mu my jako firma, která dodala potřebné technologie, smluvně garantujeme. Dalším příkladem řešení Siemens je systém Desigo CC pro inteligentní řízení budov.

Při virtuální procházce chytrým městem a v rámci sledování jeho smart infrastruktury bychom ale neměli zapomenout ani na služby…

Pod pojmem digitalizace služeb rozumím různé karetní systémy, možnost elektronického nákupu jízdenek apod. Toto jsou věci, které jako spotřebitel vnímáte nejvýrazněji. Cílem však je i to, aby většinu úřednických úkonů bylo možné uskutečnit elektronicky, aby nebylo nutné chodit osobně na úřady. Technologicky jsme již podle mého názoru na tyto kroky připraveni dostatečně. Nyní je ale třeba vytvořit silný koncept, aby se tyto teoretické úvahy zavedly do praxe.

Kdy si myslíte, že budou chytrá města ve světě úplně běžná a samozřejmá? Za deset, patnáct let?

Osobně si myslím, že se chytrá města objeví již dříve. Města mají vůli se v tomto ohledu transformovat, jen se trochu přešlapuje na místě a neví se, kde začít. Běží řada pilotních projektů, budou se vypisovat další a další tendry, k dispozici jsou evropské peníze a při zapojení akademické sféry, univerzit, které do tohoto procesu vstoupily velmi razantně, půjde v zásadě o to, aby se udělaly dva tři projekty, na nichž by se otestovalo, jaké technologie jsou nejvhodnější, a ty se začaly nasazovat do praxe.

Každá mince má dvě stany; další podstatnou věcí, na kterou se ale často zapomíná, je propojení technologií – například my jsme dnes sice schopni vybudovat síť elektronabíječek, ale když k nim nemáme elektromobily, tak to celé nedává smysl. Jednalo by se o prodělečný byznys. No a až tady ta auta budou, síť nabíječek bude zase kapacitně nedostačující, takže se dostáváme do poněkud začarovaného kruhu.

V rámci technologií, které dnes máme k dispozici, však lze hovořit o tom, že to může nastat v horizontu, řekněme, pěti let. Důležitou roli při tom všem ale bude hrát osvícenost a zapálenost městských samospráv. Na chytrá města jsou potřeba chytří lidé, nejde jen o technologie.