Výroba se dá testovat také po internetu
Mají se tady scházet špičkoví technici z akademického prostředí s výbornými techniky z průmyslu, aby společně dotáhli své nápady do praxe. Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (známý pod anglickou zkratkou CIIRC) už pro ně připravuje v Praze své laboratoře. V první řadě haly s technikou, která dokáže napodobit tovární výrobu.
Takovému zařízení se ve světě říká testbed. V kybernetickém institutu v intenzivní spolupráci s firmami Siemens a Škoda Auto i dalšími budují první takové pracoviště v České republice. Tady by se měla odzkoušet různá technická řešení pro malé a střední podniky, které si nemohou dovolit pořídit si každý své vlastní nákladné ověřovací zázemí.
„Výzkum potřebuje poměrně investičně náročnou testovací a ověřovací základnu, tedy třeba malé výrobní úseky, které jsou flexibilní, umožňují pohotově vyměnit stroje nebo zvětšit jejich počet,“ popisuje ředitel CIIRC Vladimír Mařík. „Už jsme navázali spolupráci i s německými institucemi, například s Německým výzkumným střediskem pro umělou inteligenci (DFKI), které v tom mají zkušenosti. Stejné možnosti chceme zpřístupnit českým malým a středním podnikům.“
Experimenty i na dálku
Přímo v nové budově kybernetického institutu budou mít technici k dispozici řadu obráběcích nebo tvarovacích strojů, patnáct až dvacet robotů, pět autonomních vozíků, a také třeba 3D tiskárny či dopravníkové flexibilní pásy. Z toho bude možné sestavit například malou linku o pěti strojích spojených dopravníkem a vyzkoušet si, jak do toho integrovat software. Malá firma si tohle nemůže zařídit sama. V suterénu budovy budou připravena těžká obráběcí centra. Dopravu mezi stroji budou zajišťovat autonomní vozíky.
Další stroje a výrobní úseky by podle současných představ měly být umístěny třeba v Brně na VUT nebo později bude možné využívat také zařízení v Německu. Všechny součásti budou propojeny pomocí internetu, aby mohly na dálku spolupracovat. Jak to má vypadat?
„Tady v Praze se třeba vyzkouší kus výroby, který skončí jakýmsi poloproduktem. Jeho elektronický model se předá například do Brna. Tam na 3D tiskárně poloprodukt vytisknou a budou pokračovat třeba v obrábění toho výrobku na jejich stroji, aby zjistili, jak to dělat nejlíp,“ popisuje profesor Mařík. „Nebudeme proto muset mít některé náročné stroje dvakrát, bude stačit, když bude jen jeden stroj v Praze, následný v Brně a odtud se pak upravený meziprodukt pošle elektronicky třeba do Německa, kde si ho zase vytisknout na 3D tiskárně a budou pokračovat v obrábění na jiném stroji. Takhle samozřejmě nebude vypadat masová výroba, ale my ji tímto způsobem výhodně ověříme, zejména z pohledu kvality datové integrace a modelování.“
Prosakování do průmyslu
Testbed by měl podle představ svých tvůrců sloužit hlavně pro Centrum Průmyslu 4.0 při ČVUT. Poněkud kódový název má označovat skupinu firem, jejichž zástupci se budou pravidelně jednou měsíčně a možná i čtrnáctidenně scházet na společných seminářích nebo v zájmových skupinách a probírat poslední vývoj automatizace, trendy v robotice, připravované standardy, úspěšná řešení. Vzájemná informovanost by přes členy centra měla prostupovat dál do průmyslu, už proto, že zúčastněné firmy spolupracující s dalšími společnostmi.
„Znám české podniky, které nemají daleko ke světovým standardům nebo i ke špičce. Mnohé z nich jsou ve velké míře subdodavateli světových gigantů. Musíme jim pomoci hlavně tím, že jim dodáme poznatky, které v konkurenci na světovém trhu uplatní,“ zdůrazňuje ředitel kybernetického centra Vladimír Mařík. „Zájem českých firem je obrovský a už s nimi uzavíráme kontrakty na spolupráci.“
