Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Úprava stávajících elektroinstalací (II)

v souladu s požadavky právních předpisů, technických norem a přijatelného rizika

Pokračování vysoce užitečného přehledu, kde ovšem autor již v úvodu prvního dílu předeslal, že se jedná o téma velice ožehavé, při jehož výkladu se názory uznávaných odborníků často liší.

ČSN 33 2180 - Připojování elektrických přístrojů a spotřebičů / 1980

Všechny elektrické obvody a všechny spotřebiče musí být možno vypnout, aby bylo možno zařízení bez nebezpečí opravovat, opravené nebo poškozené části vyměňovat a všechny spotřebiče jednotlivě nebo po skupinách podle potřeby uvést v činnost nebo zastavit. Je-li při obsluze spotřebiče nebezpečí úrazu (např. mechanického), musí být možno vypnout spotřebič z místa obsluhy.
Podle dříve platné normy (ČSN 34 1030/1962) byly tyto požadavky v podstatě totožné, zdůrazněna byla nutnost vypínaní souvisejících vedení.

Vypínat se může spínači, zásuvkami a vidlicemi nebo jiným zařízením k tomu přizpůsobeným. Tam, kde funkce vyžaduje zapínání, musí se užít jen spínačů, ve zvláštních případech i zásuvek a vidlic. Pro vypínání spotřebičů musí být užito spínačů vypínajících najednou všechny póly těch proudových obvodů, které mají napětí proti zemi. To platí i pro užití instalačních spínačů v obvodech se spotřebiči (neplatí pro odpojovače). Jednopólové vypínání silových obvodů spínači je dovoleno jen ve světelných obvodech do 250 V a 1000 W a v obvodech, jejichž jeden pól je spojen se zemí.

Vypínání středního vodiče. Jednopólové spínače nesmějí být montovány ani do středního, ani do nulovacího vodiče. Musí se vypínat spolu s příslušnými krajními vodiči.
Další rozbor požadavků na spojitost nebo odpojování středního vodiče je podrobněji rozebrán v další části textu.

Spínače do 1000 V. Instalační spínače mají být 0,9-1,2 m nad podlahou, jsou-li u dveří, mají být na té straně, kde se dveře otvírají, nikoliv na straně, kde by je zakrylo otevřené křídlo dveří. Pro instalace jsou dovoleny spínače jmenovitého proudu nejméně 6 A.
Podle ČSN 34 1030 platné od roku 1962 byla výška spínače stanovena 1,2-1,5 m nad podlahou. S tímto umístěním se setkáváme u starších i nových instalací a nelze to brát po stránce bezpečnosti jako nedostatek.
Pravděpodobným důvodem pro snížení výšky vypínače, a to nejen v naší republice, byly amatérsky doplňované šňůrové spínače pro dosažitelnost malých dětí pro ovládání přístrojů. To bylo a je velmi nebezpečné.

Spínače mohou volně viset jen tehdy, jsou-li jejich části vedoucí proud v pevném izolačním pouzdru a nejsou-li na jmenovitý proud větší než 6 A.

Spínače a pojistky musí být řazeny tak, aby po vypnutí vypínače byly pojistky bez napětí. Výjimkou jsou případy, kdy je napětí k pojistkám přivedeno z obou stran.

Zásuvky a vidlice. V obytných místnostech mají být zásuvky alespoň 20 cm nad podlahou. Neplatí pro zásuvky, které jsou součástí pevného stavebnicového rozvodu. V ostatních případech se volí tak, aby se z nich daly spotřebiče co nejvhodněji napájet.

V podlaze smí být zásuvka umístěna, jen je-li odolná mechanickému poškození a mokrému čištění podlah.
Od roku 1962 do roku 1980 byl tento požadavek nereálně zpřísněn normou ČSN 34 1030: V podlaze smí být zásuvka umístěna, jen je-li chráněna před zaplavením...

Zásuvky a vidlice nejsou určeny k provoznímu spínání spotřebičů s pohyblivým přívodem. Elektrické spotřebiče připojené pohyblivým přívodem musí být opatřeny spínačem, který se při spojování a rozpojování přívodu musí vypnout. U spotřebičů malého příkonu lze provádět spínání přímo vidlicí.


ČSN 33 2000-4-46 Odpojování a spínání (9/2002)

Požadavky jsou vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o novou normu, brány obecně, nikoliv tedy pouze pro elektroinstalace.
Jedná se o normu, která je zpracována podle programu a struktury IEC s doplněním národních doplňků a příloh. V podstatě se dá konstatovat, že koresponduje s výše uvedenými národními normami. Norma nahradila ČSN stejného čísla i názvu s informací o souběhu obou norem do 1. dubna 2003.

V sítích TN-C a částech TN-C sítí TN-C-S nesmí být vodič PEN odpojován ani spínán. V síti TN-C-S a TN-S nemusí být střední vodič odpojován ani spínán, jestliže provozovatel napájecí sítě deklaruje, že je buď vodič PEN nebo N napájení spolehlivě spojen s uzemněním přes vhodnou nízkou rezistanci.
V původní normě není tento požadavek uveden.

Všechna zařízení musí být vybavena prostředky zabraňujícími, aby je bylo možno uvést neúmyslně pod napětí (např. zamčení, výstražné tabulky, umístění v uzamykatelném prostoru nebo krytu).
Požadavek koresponduje s právními předpisy.

Nouzové ovládání. Jestliže je třeba ovládat přívod elektrické energie, aby se zabránilo neočekávanému nebezpečí, musí se zajistit možnost nouzového vypnutí kterékoliv části instalace. Ovládání určené k co nejrychlejšímu odstranění možných nebezpečí, která se mohou neočekávaně vyskytnout, zahrnují jednotlivě nebo kombinovaně:
- nouzové zastavení - zastavení procesu nebo pohybu, který se stal nebezpečným;
- nouzový rozběh - rozběh procesu nebo pohybu, aby se odstranil nebezpečný stav;
- nouzové vypnutí - vypnutí napájení elektrickou energií celé instalace nebo její části;
- zapnutí napájení elektrickou energií do části instalace, která je určena pro použití ve stavech nouze.

Uvedené druhy nouzového ovládání jsou v normě uvedeny poprvé, i když ve vlastním provozu jsou běžně užívány.

Příklady instalací, ve kterých se užívá nouzového vypnutí - zařízení pro čerpání hořlavých kapalin, ventilační systémy, velké počítače, neonové reklamy, určité velké budovy, elektrická zařízení sloužící pro zkoušky nebo výzkum, laboratoře škol, kotelny, velkokuchyně.
Není bez zajímavosti, že původní norma z roku 1995 uváděla v příloze příklady instalací, ve kterých se nouzové vypnutí užívá. Změnou normy v roce 2000 byly vypuštěny. Nová norma je naopak jako příklady uvádí v rozšířené formě (ztučněno).

Zařízení nouzového vypnutí musí odpojit pokud možno příslušný obvod jediným zapůsobením na ovládací prvek. Musí být provedeno tak, aby jeho působení nevyvolalo další nebezpečí.

Funkční spínání. Přístroji pro funkční spínání musí být vybavena každá část obvodu, pro niž se může vyžadovat možnost ovládání nezávisle na ostatních částech instalace. Jednopólový spínací přístroj nesmí být zařazen ve středním vodiči.

Pro funkční spínání mohou být použity vidlice a zásuvková spojení do jmenovitého proudu 16 A včetně.

Ovládání motorů. Řídicí obvody pro motory musí být navrženy tak, aby se zabránilo samočinnému spuštění po jeho zastavení v důsledku poklesu nebo ztráty napětí, jestliže toto spuštění může být nebezpečné. Tam, kde nebezpečí závisí na směru otáčení motoru, musí se provést opatření, aby se zabránilo záměně směru otáčení (např. změna sledu fází). Upozorňuje se na nebezpečí, které může vzniknout při výpadku jedné fáze.
Oproti původnímu znění rozpracováno do větších podrobností (např. změna sledu fází), koresponduje s právními předpisy.

Zásuvková spojení. Pevné zásuvky v rozvodech nn musí mít vždy ochranný kontakt. Do pevných zásuvek musí být možno zasunout i vidlice bez ochranného kontaktu určené pro připojení spotřebičů třídy II.
V poznámce je upozorněno na skutečnost, že pokud není přesně definována potřeba polarity např. výrobcem, je rozhodující pouze připojení ochranného vodiče k ochrannému kontaktu. To znamená, že připojení dalších vodičů zcela logicky účinnost ochrany neovlivňuje. V normě zůstala i forma zapojení zásuvek 220 V z doby, kdy bylo možné připojení zásuvky vodičem PEN (tedy i oprava stávající zásuvky v souladu s ČSN 33 20000-1), a sice povinnost připojit vodič PEN nejdříve na svorku ochranného kontaktu (kolíku).

Poloha připojení středního a fázového vodiče vůči ochrannému kontaktu (kolíku) u domovních zásuvek není stanovena. Doporučuje se však jednotné provedení vývodu.
Tato formulace, která byla shodně uvedena i v ČSN 33 2000-4-46 z roku 1995, vzbuzuje řadu diskusí. Je totiž odlišná od požadavků našich platných národních norem ČN 33 2130 i ČSN 33 2180, kde je požadováno připojení vodiče fázového vlevo vůči poloze kolíku. Po konzultaci s ČSNI Praha budeme brát upřesňující způsob našich národních norem jako přednostní.

Zásuvky pro předměty ochrany III nesmějí být záměnné s jinými zásuvkami. Pro připojení předmětů třídy ochrany III se použije pohyblivý přívod bez ochranného vodiče s příslušnou nezáměnnou vidlicí bez ochranného kontaktu.

Prodlužovací přívody a pohyblivé zásuvky. Prodlužovací přívody pro prodloužení rozvodu z pevné zásuvky musí mít vždy ochranný vodič, vidlici i prodlužovací zásuvku s ochranným kontaktem. Je zakázáno prodlužovat rozvod dvoužilovým prodlužovacím přívodem.
S otázkou, zejména u laiků, nač ochranný vodič u pohyblivých přívodů vyrobených pro předměty třídy II, se setkáváme poměrně často. Neuvědomují si totiž, že vidlici umožňující připojení ochranného kontaktu lze kdykoliv použít pro připojení předmětu třídy I. O prodlužovacích přívodech si povíme v návaznosti na ČSN 34 0350 a ČSN 34 1090 v dalším příspěvku.

Rozbočovací zásuvka zasouvatelná do pevné zásuvky, sloužící k rozbočení rozvodu, musí mít ochranný kontakt. Může však mít některou zásuvku nezáměnnou, uzpůsobenou pouze pro zasunutí ploché vidlice pro zařízení třídy ochrany II.
V ČSN 33 2180 jsou uvedeny dvě odlišnosti, a sice starší dvojzásuvky, které měly ochranné kolíky umístěné vedle sebe, takže měnily polohu fáze vůči kolíku, a staré rozbočnice, lidově rozdvojky, které dělaly totéž. V obou případech platí konstatování výše uvedené: při správném zapojení připojeného předmětu nebo spotřebiče není ohrožena bezpečnost.


ČSN 33 2000-5-537: Přístroje pro odpojování a spínání / 1994

Odpojovací vzdálenost mezi otevřenými kontakty přístroje musí být viditelná nebo musí být spolehlivě indikována označením vypnuto nebo rozpojeno, lze též použít značek O a I.

Odpojení musí být přednostně zajištěno mnohapólovým spínacím přístrojem, nevylučuje se však použití jednopólových přístrojů umístěných vedle sebe.
Odpojování může být prováděno:
- odpojovači, odpínači, spínači,
- vidlicemi a zásuvkami,
- pojistkovými vložkami,
- speciálními svorkami, které nevyžadují odstranění vodiče ze svorky.

Jednopólové přístroje umístěné vedle sebe pro vypínání musí respektovat nebezpečí, které hrozí při postupném vypínání např. u motoru.

Přístroje pro vypínání z důvodu mechanické údržby musí být navrženy nebo zabudovány tak, aby se zabránilo neúmyslnému sepnutí (vibrace).

Přístroje nouzového vypínání musí být schopné vypnout proud při plném zatížení.

Vidlice a zásuvky nelze použít k nouzovému vypínání.

Funkční spínání může být prováděno pomocí:
- vypínačů, spínačů,
- jističů, stykačů,
- vidlic a zásuvek do 16 A.

Odpojovače, pojistky a spodky se nesmějí pro funkční spínání používat.

 
 
Reklama