Požadavky na vnitřní elektrické rozvody podle ČSN 33 2130 ed. 2 - 4. díl

Elektrická zařízení v umývacím prostoru

Když už byla zmíněna norma pro koupelny, je logické se zmínit o elektrických zařízeních v umývacím prostoru. Toto téma z ČSN 33 2000-7-701 ed. 2 vypadlo a bylo přesunuto právě do této ryze české technické normy ČSN 33 2130 ed. 2. Dovolím si poznamenat, že požadavky na elektrické instalace v umývacím prostoru byla tak trochu specialita České republiky, proto je lepší, když se tato tematika nachází v české technické normě a ne v normě harmonizované, která vychází z harmonizačního evropského dokumentu nebo z evropské normy. Toto tvrzení mohu opřít o vlastní zkušenosti právě v posuzování chyb v umývacím prostoru, které napáchala firma, která nemá působnost v ČR.

Elektrické zařízení v umývacím prostoru může být instalováno za těchto podmínek:

1. Zásuvky a spínače mohou být umístěny pouze vně umývacího prostoru; jsou-li umístěny výše než 1,2 m nad podlahou, mohou být instalovány těsně na hranici umývacího prostoru, jsou-li níže, musejí být instalovány alespoň 20 cm od hranice umývacího prostoru.
2. Zásuvky a spínače mohou být instalovány uvnitř umývacího prostoru pouze v případě, jsou-li součástí zařízení (zrcadlo, skříňka apod.) a je-li toto uvedeno v návodu výrobce. Toto zařízení (včetně svítidla), je-li součástí skříňky, musí být v koupelně připojeno přes proudový chránič s I_ΔN ≤ 30 mA.
3. Krytí (IP kód) elektrických zařízení musí odpovídat vnějším vlivům v místnosti (jedná-li se o koupelnu, pak dané zóně).
4. Svítidlo v umývacím prostoru má být umístěno tak, aby jeho spodní okraj byl alespoň 1,8 m nad podlahou. Světelný zdroj musí být kryt ochranným sklem a všechny části svítidla umístěné níže než 2,5 m nad podlahou musejí být z tvrdého izolantu. Světlo lze umístit i níže než 1,8 m nad podlahou, ale ne níže než 0,4 m nad horním okrajem umývadla nebo dřezu a musí být chráněno před mechanickým poškozením s krytím minimálně IP X1.

Ve školních učebnách se zásuvky nesmějí umísťovat blíže než 1,5 m od umývacího prostoru, ale toto ustanovení se netýká školních laboratoří a odborných učeben.

Nesprávně instalovaný průtokový ohřívač vody pod umývadlem

Spotřebiče v umývacím prostoru lze instalovat, pokud jsou do tohoto prostoru určeny. Z praktického pohledu je dobré se zamyslet například nad instalováním průtokových ohřívačů vody pod umývadlem. Domnívám se, že i v tomto případě by měl výrobce stanovit, zda v tomto prostoru může být zařízení instalováno. Pokud je průtokový ohřívač napájen přes zásuvku, musí být zásuvka umístěna v dostatečné (předepsané) vzdálenosti.

Za součást umývadla se nepovažuje jeho okolí určené pouze pro odkládání věcí, i když toto okolí spolu s umývadlem tvoří jeden celek. Je velmi praktické, že se toto upřesnění do normy dostalo, protože právě toto téma bylo zdrojem polemik. Nově byl do umývacího prostoru zařazen následující požadavek: Pokud je umývadlo (umývací dřez) těsně zabudováno do pracovní desky plynule navazující na stěnu (bez otvorů) za tímto umývacím prostorem, potom tato deska ruší existenci umývacího prostoru pod ní. Opět se jedná aplikaci praktického poznatku do znění normy.

Osvětlení, zásuvky a obvody v nebytových prostorech a budovách

V ČSN 33 2130 se v kapitole 7.9. hovoří o umístění osvětlení, zásuvek a obvodů v nebytových prostorech a budovách. Obvody v nebytových prostorech domu se dimenzují stejně jako v bytech. Pro obvody, které nejsou pro bytové prostory vyjmenovány, se dimenzování vodičů provádí výpočtem v souladu s požadavky ČSN 33 2000-5-523 ed. 2. V bytových prostorech se obvykle svítidla v projektu nepředepisují a volí si je uživatel samostatně. Obvykle se volí vývod uprostřed místnosti, ale není to pravidlo a záleží na požadavcích uživatele bytu, což může být zohledněno v projektu. Spínače v bytech se doporučuje instalovat ve výši kliky dveří asi 105 až 110 cm nad podlahou. I tato výška se samozřejmě odvíjí od požadavku uživatele bytu, ale uvedená výška je standardně používána. V místnostech, kde se shromažďuje větší počet osob, například v učebnách, hernách, obchodech, se zřizují alespoň dva světelné obvody, což z hlediska užívání těchto místností je poměrně logický a praktický požadavek.

Poměrně časté dotazy jsou na instalace ve školkách. V prostorách, kde se pohybují děti (vnější vliv BA2) musí být aplikována ochrana krytem minimálně IP 2X. ČSN 33 2130 ed. 2 doporučuje aplikaci například bezpečnostních zátek vyjímatelných ze zásuvky pouze zvláštním nástrojem. To, že zásuvky v prostorách, kde se nacházejí děti, jsou chráněny také proudovým chráničem, je ve smyslu požadavku ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 čl. 411.3.3. zcela jasné.

Zóny umístění vedení v bytech (čl. 7.10.)

Pro ukládání elektrického vedení ve zdech jsou v normě určeny tzv. instalační zóny, a to formou obrázků. V podstatě jde o rozdělení místnosti na vodorovné a svislé instalační zóny tak, aby ukládání vedení do zdí mělo určitá pravidla, což se zdá logické, ale ne vždy to v praxi platí. Vývody, spínače a zásuvky se přednostně umísťují do těchto instalačních zón. Důležitá je připomínka, že pro podlahy a stropy se instalační zóny neurčují. Pro tyto případy platí ČSN 37 5245. Pro každé pravidlo platí nějaká výjimka. Vedení lze ukládat i mimo instalační zóny, pokud je uloženo ve zdi v trubkách a krycí vrstva trubky je minimálně 60 mm. Nebo je vedení uloženo v prefabrikovaných stěnových dílcích a je chráněno před mechanickým poškozením.

Rozvody elektronických komunikací

Závěrem k tomuto článku je třeba se ještě krátce zmínit o rozvodech elektronických komunikací v budovách pro bydlení a v budovách občanské výstavby. Pro jednotlivé rozvody platí různé pro to určené normy:

• Informační technika: ČSN EN 50173, ČSN EN 50174, ČSN EN 50310 ed. 2
• EPS: ČSN 70 087, ČSN 34 2710 a zejména požadavky vyhlášky MV č. 246/2001 Sb.

Poznámka:
Konkrétní názvy uvedených norem lze nalézt v kapitole 2, kde se nacházejí citované normy.

Domnívám se, že nejpodstatnější pro rozvody elektronických komunikací obecně je, aby byla odbornými firmami dodržena koordinace vedení slaboproudých a silnoproudých rozvodů, což je z praktického pohledu poměrně velmi často podceňováno a zanedbáváno.

Cílem článku bylo v širším kontextu rozebrat základní požadavky na vnitřní elektrické rozvody, a to i s ohledem na normy související a normy, z kterých některé požadavky ČSN 33 2130 ed. 2 vycházejí. Cílem autora tedy nebylo pouhé „suché“ citování a opisování požadavků v normě uvedených.