Práce revizního technika

Kdo vlastně může vykonávat práci revizního technika? Podle vyhlášky č. 50/78 Sb. revizní technik je odborný pracovník, který má elektrotechnické vzdělání, příslušnou praxi v oboru na daných zařízeních a složil potřebné zkoušky předepsaným způsobem. Být revizním technikem v dnešní době není zcela jednoduché. Je potřeba neustále sledovat, co je nového. Navíc naše práce jde velmi často proti představě zákazníka - ten chce hlavně kladnou revizi a další ho moc nezajímá. Je to stejné jako v jiných oborech, kde se jedná o kontrolní činnost. Protože tuto činnost provádějí lidé, každý má trochu jiný přístup k provedení revize. Díky tomu vzniká prostor pro některé neseriózní zákazníky, kteří nás obvykle přesvědčují, že pokud nenapíšeme revizní zprávu, jak on chce, obrátí se jinam. Pořád se snažím přesvědčit zákazníky, že revize, která je sice kladná, ale neodpovídá skutečnosti, může přinést podstatně více problémů než odstranění zjištěných vad (nemluvě o problémech, do kterých se můžeme takto dostat sami). Že s tím někteří revizní technici nemají problém, jsem se bohužel přesvědčil již několikrát v praxi. Např. při přípravě výchozí revize trafostanice v roce 2007 mi byla nabídnuta revizní zpráva na uzemnění posouzená pouze ze strany nízkého napětí, tj. bylo konstatováno, že uzemnění splňuje potřebné podmínky ČSN 33 2000-4-41. Měření však dokladovalo, že při posouzení ze strany vn uzemnění nevyhoví. Revizní technik, který tuto revizi podepsal, měl navíc neplatné oprávnění .../5.00/85- I-E2-A. Jaksi zapomněl jít na přezkoušení. Přitom tato povinnost je jasně uložena zákonem č. 124/2000 Sb., který omezil platnost osvědčení revizního technika na dobu pěti let. Podle vyjádření inspektorů TIČR (Technické inspekce ČR, pův. ITI) a ČOI jsou jejich revizní zprávy neplatné. Proto ten, kdo je od nich má, neplní vlastně jako provozovatel své základní povinnosti ve smyslu zákona o inspekci práce č. 251/2005 Sb. Revizní technik se tím může dopustit i trestného činu (zákon č. 140/1961 Sb.).

Pravidelné revize

V praxi nacházíme zařízení různého stáří. To znamená, že některá elektrická zařízení vznikla v době, kdy platily jiné předpisy a jiná provozní pravidla. K tomu je třeba přihlížet při provádění vlastních revizí. Starší zařízení nejsou tak technicky složitá, spíše se při údržbě a opravách potýkáme s nedostatkem náhradních dílů. Revize takových zařízení je jednodušší, údržba problémová. Často však snahy údržby, která se snaží podle požadavku provozovatele udržet v chodu i zařízení přestárlá, způsobují problémy z pohledu předpisů o bezpečnosti.

Co je potřeba:

• dokumentace opravená podle skutečného provedení a změn v průběhu doby,
• protokoly o stanovení vlivů, pokud není stanovení přímo součástí dokumentace,
• zásady pro údržbu,
• výchozí revize včetně dokladů k ní, např. atesty, prohlášení o shodě,
• záznamy o prováděných zkouškách a kontrolách,
• případné záznamy SOD (státního odborného dozoru).

S čím se setkáváme při pravidelných revizích

Dokumentace

U starších zařízení nás moc nepřekvapí, že dokumentace není zcela v pořádku. Jsme rádi, pokud vůbec nějaká je, abychom mohli pracovat. Překvapující však je, když přijdeme na revizi zařízení, které prošlo zatím pouze výchozí revizí, a provozovatel přitom neobdržel žádnou dokumentaci. To je věc, která by se neměla dodavateli stát. Vždyť při výchozí revizi musela dokumentace být. Tak proč není předána? Asi se ptám marně. Zde by měla být možnost tlaku na původního dodavatele, aby ji dodal, či zaplatil. Každý, kdo provádí elektropráce, ví, že dokumentace být musí, bez ní není možné zařízení provozovat ani řádně udržovat. Dokumentace je jednoznačným požadavkem jak ve stavebním zákoně a jeho prováděcích předpisech (například vyhláška č. 499/2006 Sb., dokumentace staveb), tak v normách (ČSN 33 2000-1 ed. 2). Je jasné, že revizní technik musí dokumentaci mít, protože zejména ve složitějších instalacích není možno se jinak vyznat a provádět kontrolu v celém rozsahu. Požadavky na podklady k revizi, nejen tedy na dokumentace, ale i na další podklady, jsou dále uváděny v ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6. Tam jsou odkazy i na další normy, které definují požadavky na další informace (například ČSN 33 2000-5-51 ed. 2 čl. 514.5 - schémata).

Stanovení vlivů

Stále chybějící část. Je často až neuvěřitelné, kolik revizí již na zařízení bylo uděláno, a tato závada nebyla uvedena. Revizní technik ji pouze opíše s tím, že posoudil zařízení na vlivy, které vypíše. Uvádějme tuto závadu a pomozme zákazníkovi v jejím odstranění. Ve většině případů to není ani složité. Problémy mohou nastat jen v některých speciálních provozech, kde se vlivy prolínají a nejsou jednoznačně definovatelné. Pak je opravdu potřeba zajistit všechny podklady, přizvat další spolupracovníky, aby vlivy mohly být stanoveny a bylo jasné, jak má elektroinstalace vypadat, resp. co má splňovat.

Rozsah revize

Jedna z důležitých částí revize. Je sice jasně napsáno, že musíme popsat výsledky měření, ale v předmětu revize je třeba uvést i to, co jsme vynechali. Zde je dobré použít jasné vymezení nerevidovaného zařízení, např.: Předmětem této revize nejsou spotřebiče připojené pohyblivým přívodem s vidlicí, prodlužovací přívody, slaboproudé rozvody, telefonní, zabezpečovací, signální, regulační, televizní, rozhlasové a podobné rozvody, vyjma těch, které jsou přímo vyjmenovány v rozsahu této revize. Je to jistě složitá formulace, ale zabrání spoustě nejasností.

Dobré je též v revizní zprávě popsat přístupnost prostor: Revize se týká pouze částí instalace popsaných v této revizní zprávě. Nepřístupné části nejsou popsány a nebyly proto revidovány. Upozorňuji provozovatele, že tyto prostory nebylo možno posoudit podle zásad uvedených v ČSN 33 2000-6 část 62 ani provést potřebná měření a zkoušky, a nejsou proto předmětem této revizní zprávy.

Stroje

Zde je snad jen jedna hlavní připomínka. Na strojích není třeba provádět revize, nikde nejsou požadovány. Všichni sice víme, že inspektoři nás z nich pořád přezkušují. Já sám však stále poukazuji na to, že se jedná o část, která již dnes do zkoušek nepatří. Do našich vlastních řad revizních techniků bych řekl: Pánové, nepleťme se do toho, čemu v podstatě většina z nás nerozumí. Nevím, jak někteří mí kolegové chtějí dělat seriózní revizi na počítačem řízený soubor strojů, vždyť je otázkou, co vše má takový stroj v příslušný okamžik udělat. Tato oblast je dnes delegována na příslušné firmy, které mají provádět zkoušky a kontroly a jsou za to odpovědné. Nechme to tedy na nich. Vždyť my umíme v některých případech změřit pouze izolační stav přívodu a jeho impedanční smyčku, někdy celistvost ochranného vodiče. Tím to často končí. To je nepochybně na revizi celého stroje málo.

Ochrana před bleskem

Jednou z potíží, na kterou narážíme, je posouzení možných vlivů provedení hromosvodní soustavy na vnitřní zařízení. Na tuto část se většinou zapomíná. Přitom pláště budov bývají často kovové, tedy vedoucí svodové proudy při případných úderech blesku. Vždyť možné indukované proudy mohou elektronická zařízení docela poničit. Proto se musíme zaměřovat i tímto směrem, což podle mne mnoho revizních techniků zatím nedělá. Nezapomínejme na to, jinak nás někdo při škodní události bude napadat a dávat nám odpovědnost za to, že jsme nedostatečně posoudili zařízení z této strany. Zejména pozor, když zákazník zároveň nechce revizi hromosvodu. Velkým a neřešeným problémem je dodatečné zateplení budov. Zde se problém dotýká samozřejmě ochrany před bleskem a před jeho účinky. Tyto akce provádí obvykle zednická firma, která v rámci snižování nákladů na stavbu nechá hromosvod jak je, v lepším případě ho uloží do trubky z PVC a okolo dá zateplovací materiál. Že taková instalace nesplňuje nic z předpisové stránky, je asi každému jasné.

Jiné potíže a závady

Vliv vyšších harmonických nás tak často při revizích nepotká, i když v průmyslovém závodě je to častý problém. Obrací se na nás někteří ze zákazníků s tím, že jim vypadávají jištění a přitom při měření nejsou tato zařízení příliš zatížena. To bývá způsobeno vlivem vyšších harmonických v síti. Pouze konkrétní analýza může naznačit, jaké potíže tam jsou, a teprve pak je možné hledat řešení. Další oblastí, ve které je mnoho závad, jsou požární úseky. Bez dokumentace není možno řádně posoudit provedené protipožární přepážky, prostupy či ucpávky. Nepovyšujme se na požárníky, nechme to na nich a požadujme dokumentaci. Případně si požárníka nechme přizvat, nebo to alespoň v revizi řádně uveďme a upozorněme provozovatele, že si musí tuto oblast doplnit. Opravdu pozor, to patří do naší práce. Je však třeba nezapomínat, že stav těchto zařízení patří do naší kompetence, ale použité materiály musíme vyčíst z dokumentace. Stejně tak posouzení, zda uvedený materiál je, či není vhodný, nepatří do naší kompetence. Držme se toho, co můžeme jednoznačně někde ověřit. Nezapomínejme na vyhlášku č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb.

Průmyslové rozvody jsou často vedeny kabelovými kanály s různou přístupností. Problémem všech jsou již zmíněné protipožární přepážky a ucpávky, ale také naplněnost těchto kanálů zejména starými nepotřebnými kabely. Ty nejen zvyšují při poruše riziko požáru, ale navíc zapříčiňují nepřehlednost rozvodu, pomáhají udržovat prach atd. Problémem kanálů je někdy též blízkost strojů a používaná technologie. Setkal jsem se například se zatékáním chladicí emulze do kanálu. Docházelo zde vlivem oleje nejen ke vzniku hořlavé kaše, ale i k poškození izolace, která nebyla na tento vliv připravena.

Krytí zařízení

Zde se nachází asi nejvíce chyb na elektrických provozech, kam chodí pouze pracovníci s kvalifikací. Poškozené zábrany u trafa nebo neuzamčené zábrany u vnějších prostor, nefunkční zavírání dveří kobek jsou bohužel prohřešky, které nelze pominout. Nepřehlížejte (tady myslím hlavně pracovníky údržby) vzniklé závady a odstraňujte je co nejdříve, aby se z nich nestal trvalý stav, kdy raněni profesionální slepotou už nic nevnímáme. Stálými závadami v provozech jsou sundané kryty před závitovými pojistkami (krytí IP 00). Což teprve osvětlení hal? To je přece vysoko, proč bychom tam ty kryty vraceli? Stejně tak zavírání rozvodných krabic, vracení zákrytů přípojnicového systému atd. Tyto chyby jsou přitom ovlivněny lidským faktorem, nikoli špatným původním provedením. Věnujme tomu tedy pozornost. V neposlední řadě je častou závadou poškození pláště rozváděčů, někdy i samotné konstrukce. To se stává v provozech, kde jsou dopravní cesty. Zde je třeba jak při výchozí, tak při pravidelné revizi pamatovat na to, aby byl zachován volný prostor před rozváděči a aby byly rozváděče chráněny před mechanickým poškozením.

Rozváděče

Nejprve bychom si měli ujasnit, na jakém zařízení se revize provádí. Zde jsou důležité dvě věci: revize elektrického zařízení a zkouška výrobku. Obě mají za úkol zajistit bezpečnost při užívání technických zařízení.

V současnosti je celý tento systém určen takto: základním zákonem o bezpečnosti výrobků je zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků). Podle tohoto zákona za bezpečnost výrobků odpovídá výrobce. Ten je povinen uvádět na trh pouze bezpečné výrobky. Distributor nesmí nebezpečné výrobky distribuovat, orgány státní správy a územní samosprávy přijímají opatření k zamezení dovozu, vývozu a uvádění na trh výrobků, které jsou nebezpečné, orgány dozoru (většinou Česká obchodní inspekce) nad výkonem těchto opatření provádějí dozor. Podle zákona č. 102/2001 Sb. musí výrobce výrobek uváděný na trh opatřit průvodní dokumentací, tj. doklady nutnými k jeho převzetí a užívání (§ 4 odst. 2). Dalšími zákony, které se vztahují k uvedené problematice, jsou zákony č. 22/1997 Sb., č. 163/2002 Sb. a č. 17/2003 Sb. Udržování výrobku v bezpečném stavu je řízeno uvedenými zákony a jejich prováděcími právními předpisy a zodpovídá za ně provozovatel.

Stále se hodně elektrikářů domnívá, že pokud složí rozváděč ze schválených součástí (mají správné značky), pak je to výrobek někoho jiného. Hrozně se mýlí. Je to jejich výrobek. Nenechte přenést odpovědnost na sebe tím, že neupozorníte na veškeré skutečnosti v revizi. Výrobce má povinnost označit výrobek svým štítkem s příslušnými údaji a hodnotami (elektrickými). Také musí provést potřebné zkoušky. Nebojte se nechat toho, kdo opravdu zařízení montoval, podepsat veškeré doklady, nebo konstatujte, že např. chybí výrobní štítek podle ČSN EN 60439-1.

Závěry revizní zprávy

Velmi důležitá část revize. Zde musí dojít k zhodnocení stavu zařízení. V některých případech aby revizní technik byl kouzelníkem, aby vše popsal a přitom se nedostal do konfliktu ani se zákonem ani se zákazníkem. Kolega Ing. M. Valena tomu věnuje hodně času a jeho formulace si často nezadají s právnickými vyjádřeními. K těmto variantám jsme bohužel tlačeni právě tím, že naše pravomoci jsou v podstatě nulové a přitom máme jasnou povinnost zákazníka prokazatelně upozornit na potíže a dát mu jasně najevo, co není správně. Nezapomínejme jednoznačně definovat závady: někdy to není jednoduché. Formulací, jak popisovat závěr revizní zprávy, je mnoho. Každý si musí vybrat ty, které mu vyhovují. Nelze jednu mechanicky opisovat už i proto, že předpisy a jejich požadavky se stále upravují, a nelze vše popsat jednou formulací.

Výchozí revize

Výchozí revize je zahájením provozu zařízení. Zde už bych se spíše zmínil pouze o některých odlišnostech. Pro dobré provedení revize je důležité, aby byl revizní technik přítomen průběžně na stavbě, kontroloval a připomínkoval technické provedení, zejména ty práce, které budou zakryty. To se bohužel většinou neděje. Naši investoři, resp. generální dodavatelé nemají v průběhu akce jasno, kdo provede výchozí revizi. Když revizní technik přijde na úplném konci a má jen omezený čas, je jasné, že nalezené závady se špatně řeší. Také stojí před problémem, jak posoudit zakryté části díla, jejichž špatné provedení může mít vliv na bezpečnost celého zařízení. Důvěřovat se bohužel moc nevyplácí. Snažím se to řešit tím, že od dodavatele získám potřebná prohlášení, ve kterých popíší, že způsob, kterým práce provedli, odpovídá příslušnému předpisu. To alespoň částečně nahradí dřívější nepřítomnost. V některých případech je vhodné nechat práce odkrýt. Tady je opravdu třeba dobře vážit, co je z hlediska bezpečnosti pro provoz zařízení zásadní a kde se můžeme spokojit s prohlášením dodavatele.

Bez čeho bychom neměli revizi provádět:

• dokumentace opravená v průběhu doby podle skutečného provedení a změn,
• protokoly o stanovení vlivů, pokud není stanovení přímo součástí dokumentace,
• zásady pro údržbu,
• doklady k revizi, např. atesty, prohlášení o shodě,
• záznamy o prováděných zkouškách a kontrolách.

Vlastní provedení revize je příznivější, protože je možno potřebné části vypínat při prováděných kontrolách a zkouškách. Nenechme se odradit, když potřebujeme některou část zařízení vypnout, nebo alespoň musíme počítat s tím, že může k jejímu vypnutí dojít. Pokud to potřebujeme k provedení revize, trvejme na tom.

Vím, že se s řadou problémů setkáváte i vy ostatní. Rozsah příspěvku mi neumožňuje věnovat se všem potížím. Snad jsem vás upozornil na některé oblasti, kterým je vhodné věnovat také pozornost, aby naše revize byla celkově dobrá a nebyl to jen "papír". Vždyť smyslem práce je posouzení, zda zařízení je podle norem a z hlediska bezpečnosti v pořádku.

Před koncem ještě jednu připomínku: velmi důležitou složkou naší práce je nevymýšlet si další požadavky, které nejsou třeba.

Přeji vám klidnou práci a zákazníky, kteří chtějí zjistit stav svých zařízení a udržovat je, jak se to má dělat.

Zákony, vyhlášky a nařízení

Na závěr jsem si dovolil srovnat důležitější zákony, vyhlášky a nařízení, které se nás při práci týkají a na které bychom také neměli (kromě norem) zapomínat:

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce
Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku
Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)
Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků)
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním rádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci)
Vyhláška ČÚBP a ČBÚ č. 50/1978 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o odborné způsobilosti v elektrotechnice
Vyhláška ČÚBP a ČBÚ č. 20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 553/1990 Sb.
Vyhláška ČÚBP č. 48/1982 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení
Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu
Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)
Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb
Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí
Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky
Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE
Nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí
Nařízení vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení (od 29. prosince 2009 je nahrazuje
nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení)
Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí
Nařízení vlády č. 616/2006 Sb., o technických požadavcích na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility (dříve nařízení vlády č. 18/2003 Sb.)