Rozdíly mezi vizuálním teploměrem a klasickým bezkontaktním teploměrem

Klasické bezkontaktní teploměry

Bezkontaktní teploměry měří infračervené záření z oblasti v přední části zařízení, která se mění podle její vzdálenosti.
Přístrojem interpretované výsledky jsou povrchové teploty. Snímaná teplota se měří v kruhu, který je dán kuželem mezi teploměrem a povrchem.
Specifikace optického rozlišení pro infračervený teploměr pak popisuje, jak velký tento kruh bude. Například 10:1 znamená, že pro měření kruhu o velikosti jedno centimetru je třeba vzdálenosti deseti centimetrů.

Teplota je pak průměrem teplot uvnitř kruhu. Zatímco laserové body pomáhají najít střed měřené oblasti, vyžaduje nějakou praxi zjistit, jak velký prostor je tím měřeným průměrem. Zároveň nemusí být ihned patrné, která část z měřené oblasti je ta nejžhavější. Pomoci může přiblížení k povrchu, ale v řadě případů to není možné z hlediska bezpečnosti.

Termální snímky, tepelné mapy a infračervené prolnutí

Fluke představil termovizní produkty před několika lety. Tyto výrobky jsou infračervené kamery s vysokým rozlišením, které na displeji zobrazují variace teplot celé zobrazené plochy.
S takovouto IR kamerou můžete rychle identifikovat problematické body, jinými slovy, vidíte tepelnou mapu měřeného objektu. Tepelná mapa se stává ještě více užitečná při sloučení s reálným obrazem měřené situace. Obdobný princip s nižším rozlišením je použitý i u VT02. Díky tomu, že je kromě IR jednotky vybaven také konvenční kamerou, umožňuje míchání vizuálního obrazu s tepelnou mapu, která má nastavitelnou intenzitu prolnutí. Umožňuje tak rychlou a snadnou identifikaci například horkých ložisek, elektrických jističů, nebo netěsnosti u výfukového potrubí.

Příklad z praxe

Správa budovy pravidelně zajišťuje, pomocí techniků údržby, aby nouzové osvětlení pracovalo správně, pokud budova přestane být napájena elektrickým proudem. S tímto úkolem pomohl technikovi VT02.

Technik správy budovy: Při kontrole se záměrně odpojí přívod elektrického proudu a provede se kontrola, zda všechny jednotky nouzového osvětlení fungují a dostatečně svítí. Problémem bylo, že u několika z nich došlo k rychlému poklesu intenzity světla až do jejich úplného vypnutí během prvních dvou minut po zapnutí. Prvním odhadem byla nutnost výměny baterií.

Jedno nouzové světlo nefungovalo správně už před simulovaným výpadkem, takže po jeho výměně jsem se pokusil určit povahu selhání. Po odstranění krytů, jsem připojil napájení a zaměřil svou pozornost na desku napájecího zdroje. Na VT02 jsem použil nastavení NEAR, protože jsem měřil pouze několik centimetrů od desky.

Jak je vidět v infračerveném obrázku desky napájecího zdroje, červené oblasti zvýrazněné v centru obrázku měli teplotu asi 82 ˚F (cca 27,8˚C), ale reálný tepelný bod byl v dolní části displeje. Pohled na uložený obrázek na mém počítači, pomocí Fluke SmartView softwaru, pak poskytl podrobnější informace.

Další vyšetřování odhalilo, že baterie v tomto přístroji měla zkratovanou buňku, což vedlo k většímu proudu v napájecím zdroji a k příliš nízkému napětí pro fungování světelných obvodů. Výměna zkratované baterie pak problém vyřešila.